Balada o přátelství…

V ruce nůž, na rukou krev

ze rtů dávno již zmizel smích.

Zmatek v hlavě a prázdno v srdci

na mrtvou tvář padá tiše sníh.

Prázdné ulice jež halí tma

u lampy na chodníku leží tělo.

Nad ním se sklání s nožem v ruce

a druhou rukou mu hladí čelo.

„Příteli věř, nechtěl jsem zabíjet!“

-zní do ticha, jak by slova lámal.

„Řeknu ti něco, co bys nečekal

-nechci už žít, život mě zklamal.“

Sněhové vločky na tváři netají

na dlažbě krev pomalu usychá.

Leží tam tiše dvě mrtvá těla