Anorexie a Bulimie...

 

ANOREXIE A BULIMIE …

 

 

 

Svět většiny dívek, trpících mentální anorexií, se zúžil v zásadě na jedinou myšlenku - být hubená. Tato myšlenka se mění v přání, touhu a nakonec posedlost. Když se jich zeptáme, co pro ně hubenost znamená, odpovídají: "Vypadat perfektně, být konečně se sebou spokojená, ale také být šťastnější, líbit se druhým, něčeho dosáhnout, být úspěšná."

Vztah k vlastnímu tělu je pro nás všechny každodenní přirozenou realitou. V posledním desetiletí se stále častěji odbornou veřejností používá termínu body image, což je způsob, jakým člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a cítí. V tomto pojmu je tedy obsažen odhad velikosti svého těla (percepce), hodnocení přitažlivosti těla (úvaha) a emoce spojené s tvarem a velikostí postavy.

Pro anorexii je typická velká nespokojenost s postavou a to na všech rovinách - ve vnímání proporcí, v úvahách o přitažlivosti či v negativních pocitech z postavy jako takové. Kromě jiného zde hraje důležitou roli srovnávání se s jakýmsi ideálem krásy, tedy cílem, k němuž je třeba za každou cenu směřovat.

Kde se ideál krásy bere? Napříč vědami existovala dlouhá desetiletí diskuse o tom, jestli jde o biologicky podmíněnou záležitost nebo zda je to naučený fenomén, který je předáván kulturou. Je všeobecně známo, že ideál krásy se mění v čase i prostoru. Např. starý Řím vyznával štíhlé pevné tělo, středověk vyobrazuje plnoštíhlé ženy s kyprými tvary, 20. století předbíhá antický ideál a na trůn nakonec usedá vyhublá, nezdravě vyhlížející postava.
Ovšem toto je část historie euroamerické kultury. Touto dobou je např. v jižní Africe velebena nadváha a hubenost je výrazem pro nemoc AIDS.
Zastánci biologického přístupu se domnívali, že ideál krásy přejímá kultura od přírody jako nejzdravější způsob života v dané oblasti. Proti tomu se staví názor, že ve hře jsou jiná pravidla, postava odpovídá daleko více společenskému postavení ve smyslu nedostatku či nadbytku, a také schopnostem či vlastnostem - např. štíhlost jako výraz sebekontroly v bohaté společnosti.
Idealizace štíhlosti je dnes také spoluutvářena médii, mediální vzory jsou ve společnosti úspěšné, často mívají nějaké výjimečné schopnosti - a jsou štíhlé.
S klienty s mentální anorexií se terapeuti setkávají v situaci, kdy jejich body image je nastaveno velmi negativně - se svou postavou nejsou stále spokojeni, přestože mají pocit, že díky přísné sebekázní se alespoň trochu přiblížili ke štíhlému ideálu. Léčba pro ně představuje velkou úzkost ze ztráty sebekontroly - kontroly nad vlastním tělem. Negativní body image jim zároveň bere schopnost reálně vnímat tělesné proporce a to zejména v partiích, z nichž mají největší úzkost - dokonale zde sedí přísloví, že strach má velké oči. Vliv kultury si obvykle uvědomují, ale vnímají ho velmi fatálně.

Bylo velmi obtížné najít 50 modelek, které by byly ochotné se zúčastnit anonymního výzkumu. Ten se konal formou dotazníků. Všechny zúčastněné dívky zaujímaly poněkud problematický postoj ke své postavě, váze, jídlu i fyzickému vzhledu, přestože všechny měly už tak velmi nízkou váhu. Psychologa zaujal i nárůst změn v moderní společnosti, jaké představují anorexie a bulimie.
Zatímco průměrná váha lidí podle statistik roste, "ideál" propagovaný sdělovacími prostředky stále štíhlí, a to takovým způsobem, že natolik sníženou váhu nelze dosáhnout ani udržet jinak než ohrožením zdraví. Těžkými následky této "mánie štíhlosti" jsou právě anorexie a bulimie, zdůrazňuje Rathner.
Modelky se stávají příkladem především pro děvčata a mladé ženy, které se snaží svému "ideálu" přiblížit "počáteční drogou diety", ovšem ve srovnání s modelkami se nadále považují za příliš tlusté, a proto jsou nespokojené a nejisté.
V současné společnosti nabývá fyzický vzhled stále větší důležitosti a prodává se jako zboží. Mánie štíhlosti a příslib kosmetické chirurgie jsou nicméně dvě strany mince: všechno se zdá být proveditelné, říká badatel.

Překvapující však je, že společnost teoreticky oceňuje individualismus, ale na druhé straně je podněcován trend, aby všichni vypadali stejně, a prodává se "ideální" postava připomínající klony - totiž určitá forma nosu, pánve a hrudi. Tím se tělo mění v bitevní pole, na němž se bojuje o vyřešení individuálních i sociálních problémů a popírá se postup věku, vysvětluje Rathner.

Změny ve stravování představují extrémní stránku tohoto vývoje, která s sebou nese ztrátu individuality a vlastní identity a zároveň znamená vážné problémy a bolest, prohlásil psychoterapeut.

 

Dokonalé tělo, ale také osobnost, charisma i um rozhodují prý při výběru dívek do modelingových agentur. Na trhu s krásou podle specialistů mají šanci spíše ty hubenější. Chorobná snaha vyrovnat se idolům ze světových mol se však nevyplácí.

Míry pro krásu
"Pro nás je důležitá souměrná, pěkná postava, která splňuje požadované míry. To je ale pouze jeden z faktorů. Při výběru modelky záleží také na tom, jak je fotogenická nebo jaká je to osobnost," řekla ředitelka agentury Bohemia model management Soňa Zoglauerová.

Podle odborníků na krásu jsou požadavky na modelky mnoho let prakticky stejné. "Klasické jsou míry 90-60-90. To se nemění. Tolerují se plus mínus dva centimetry. Takové nedostatky se dají dohnat sportem," řekl Vlastimil Vonášek z agentury Czech Models. Problémy s extrémně hubenými dívkami agentura, která objevila slavnou Evu Herzigovou, prý nemá. "Spíše bojujeme s nadváhou. Dívky, které trpí anorexií, mají problém se někde ukazovat," uvedl.

Nejžádanější velikost? 36
Skandál, který nedávno vypukl kolem příliš hubených modelek na týdnu módy ve Španělsku, se podle Vonáška českých poměrů netýká. "Je to jednorázová akce. Rozhodně po nás nikdo nechtěl, abychom dávali větší prostor baculkám. Žádné požadavky nepřehodnocujeme," uvedl.

Podle specialistů je nežádanější velikostí pro předvádění na módním molu číslo 36. Dívky, které takové modely předvádějí, prý nemusejí být vyzáblé. "Mají normální tvary," míní Vonášek.

Podle světoznámého fotografa Roberta Vana jsou velmi hubené modelky mezi nejžádanějšími. Není to však všeobecný trend. "Záleží na tom, kam je posíláte. Když je to k Diorovi, chtějí hubené. Na prádlo to ale nejde. Tam jsou žádané spíš plnější tvary. Podprsenka by tam neměla žádný úspěch, kdyby dívka byla příliš hubená," řekl Vano.

Individuální vkus
Módní návrhářka Hana Havelková je přesvědčena, že vyzáblé tělo modelu zdaleka ne vždy svědčí. "Je to individuální. Podle typu módy i podle toho, pro koho ji děláte. Když určité věci předvádějí nezralé, šestnáctileté a vyhublé modelky, vlastně mi to ubližuje," řekla. Podle ní je nesmyslné tvrzení, že jsou to právě návrháři, kdo nutí modelky k extrémnímu hubnutí. "Rozčiluje mě, že to všichni svádějí na návrháře. Osobně preferuji modelky ženštějších tvarů," uvedla.

Připustila však, že pro určitý typ módy jsou hubené postavy potřebné. "Mladistvý styl vyžaduje spíše chlapecké postavy. Do večerních šatů však je žádaný ženský styl," míní designérka, která letos oblékla finalistky Miss ČR. Večerní robu připravila také pro Taťánu Kuchařovou, která Česko reprezentuje na Miss World ve Varšavě.

"Dávám přednost modelce, která má výraz, má něco v hlavě a je to na ní vidět. Když jde po molu, musí z ní něco vyzařovat. Model by se měl propojit s osobností modelky," zdůraznila. Připouští ale, že menší velikosti vypadají lépe nejen na modelkách, ale také na figurínách nebo i na ramínku. "Jsou však prakticky neprodejné," uvedla. Určité trendy jsou pak podle ní "nad rámec zdravého rozumu".

Úzké boky jsou nutností
Klienti modelingových agentur nicméně většinou chtějí na přehlídky hubené a vysoké modelky. "Při castingu mají přednost. V současné době ale je navíc populární trend velmi úzkých boků," uvedla Zoglauerová.  "Domnívám se, že vznikl velkým přívalem Rusek a Ukrajinek do zahraničních agentur. V Miláně, Paříži a New Yorku jsou žádané a objevují se při velkých kampaních prestižních značek. Většinou mají postavu desetiletých děvčat," upozornila.

Ředitelka modelingové agentury připouští, že touha vyrovnat se těm nejúspěšnějším nutí dívky k hubnutí. Ve své praxi také naráží na problémy s anorexií a bulimií. "Setkáváme se s tím a snažíme se tomu předejít. Modelkám radíme, jak upravit jídelníček a jak cvičit," říká. Vadí jí však prý jednostranný pohled na tento problém. "Znám modelky, které mají 86 centimetrů přes boky a nemají žádné potíže s anorexií nebo bulimií. Jejich dispozice jsou takové geneticky," uvedla.

Modelky a anorexie
Podle přednosty Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň Jiřího Bertana není žádná přímá souvislost mezi touhou mladých dívek vyrovnat se úspěšným modelkám a rostoucím počtem onemocnění anorexií a bulimií. "Těžko by se dokazoval příčinný vztah mezi obrázky v časopisech a inspirací pro dospívající dívky. Mnohdy je to ovlivněno tím, že se brání vzniku projevů dospělosti jako sekundárních pohlavních znaků. Není to pouze o napodobování. Mnohdy je váha pod hranicí přijatelnou pro modelky," uvedl. Právě jeho ústav léčil modelku Pavlu Sudovou.

Fotograf Robert Vano přitom míní, že problém s anorexií modelek nehýbe současným trhem s krásou. "Zažil jsem 60. léta, když topmodelkou byla Twiggy. Celý svět chtěl být jako ona. Dnes to není tak vážné," uvedl. Názory na módní tvary se podle něj pořád mění. "Trendy trvají čtrnáct dnů, móda sezonu a styl zůstane navěky. Žádané budou pořád modelky zdravých tvarů," uzavřel.